Můj eshop s ručně vyráběnými věcičkami se rozjížděl, měla jsem dost peněz a slovo půjčka považovala téměř za sprosté. Jásala jsem z prvních úspěchů. Nabízela jsem rukodělné výrobky od sedmi dodavatelů. Netušila jsem ale, že se ale brzy budu potýkat i s nedostatkem peněz…

Obchody slavíme pálenkou

Pro začátek jsem na eshop vložila háčkované dečky své sousedky. Je zručná, takže jí zhotovení netrvá dlouho. První měsíc si lidé objednali dvě. Další měsíc už pět, pak osm a po třech měsících deset. „Brzy nebudu stíhat,“ smála se sousedka Alžběta, když jsem k ní přišla s vyúčtováním za dodané zboží. Skvěle se rozvíjel i obchod s babiččinými vlněnými ponožkami. I tam počet objednávek během čtyř měsíců vzrostl. Dorazilo osmnáct objednávek. „Jestli to bude takhle pokračovat, budu muset zapojit do pletení i vnučku,“ prohlásila babča do telefonu. Myslela tím mne. „Ale víš co, stav se za mnou, musíme ty obchody oslavit. Mám tu láhev domácí pálenky,“ poznamenala vesele.  

Dobrý nápad mě hřál u srdce

U srdce mně hřál pocit, že jsem měla opravdu dobrý nápad. Spousta lidí touží po kvalitním, ručně vyrobeném zboží a nemá kde ho sehnat. Ne každý se spokojí s levnými ponožkami, kde se roztrhají po dvojím nošení. Jsou lidé, kteří chtějí mít na stole skutečně krásnou dečku, nenadchne je levný kus látky ze supermarketu. Kvalita se prosazuje. 

Zažívám nečekaný propad po svátcích

Věnovala jsem svému podnikání spoustu času. Bavilo mne to. Velkou žeň přinesly Vánoce. Spousta lidí chtěla dárky a já měla docela slušný zisk. Ovšem také dost velké výdaje. Poštovné, balné. Hledala jsem možnosti, kam umístit reklamu na svůj eshop, aby se o něm lidé dozvěděli. I to stálo dost peněz. Po slibném rozjezdu náhle peněžní tok vyschl. Jasně, povánoční období bývá slabé, jenže až takhle?

Po Vánocích přicházejí hladové měsíce

Na ponožky přišly v lednu jen tři objednávky, na dečku jedna. V únoru byla situace stejná, ne-li horší. „Jestli to takhle půjde dál, můžu to zabalit,“ povzdechla jsem si. Jenže pravidelné platby nečekají. „Nezbude, než si půjčit,“ rozhodla jsem se s těžkým srdcem. Pochybnosti mne pronásledovaly několik dní i nocí. Začala jsem si zjišťovat i kritéria podle jakých půjčku vybírat, což mapuje i tento text.

Problém servíruji ke kávě

„Co když jsem si vzala velké sousto? Co když si půjčím a nedokážu to splatit?“ myšlenky mi vířily hlavou. Jela jsem do města do banky, přeptat se na půjčku. Slyšela jsem, že banky zlevňují úroky a toto svědectví to potvrzuje. Vystoupím z autobusu, jdu parkem, když tu mi někdo položí ruku na rameno. „Ahoj Lucko.“ Petra. Po škole šla pracovat do marketingu jedné velké firmy. „Vypadáš ustaraně. Nechceš zajít na kafe a pokecat?“ Kývla jsem. V cukrárně jsem na ni vysypala svůj problém. 

Přítelkyně mi poradí

„To není žádná tragédie. Hele mám od nás zkušenosti, že leden a únor bývají pravidelně hladové. Lidi po Vánocích nemají peníze, tržby jedou dolů. Ale v březnu už to zase stoupá,“ ujistila mne a já neměla důvod jí nevěřit. „Já prachy nemám. V bankách si můžeš zkusit půjčit, ale iluze si nedělej. Ze začínající podnikatelky jásat nebudou. Spíš bych to viděla na krátkodobou nebankovní půjčku,“ chrlila ze sebe Petra. 

Dobrá víla mizí

„Počkej,“ dodala vzápětí. Z aktovky vytáhla blok a začala do něj psát. „Můj Pavel dělá finančního analytika, takže mám přehled, kdo půjčuje rozumně a kdo je podvodník. Tady by ti nebezpečí hrozit nemělo,“ podala Lucce list papíru. „Prověř si u jejich půjček nejenom úroky, ale i RPSN a sankce při nesplácení,“ dodala. „Já už budu muset letět. Jo a na to tvým eshopu si určitě něco taky objednám,“ dodala se smíchem moje dobrá víla.