Rozvoj virtuálních sídel neboli virtuálních kanceláří souvisí s rozvojem informačně komunikačních technologií. V tomto názvu je podstatné slovo virtuální, neboť naznačuje, že se nejedná o kanceláře v klasickém slova smyslu, tj. pronajaté či zakoupené prostory, kde podnikatel vykonává svou činnost. Jedná se o označení služby, kdy si podnikatel pronajímá adresu, aby byl zapsán v živnostenském nebo obchodním rejstříku, což platí v případě právnické osoby.
Virtuální sídla disponují výhodou oproti klasickým kancelářím zejména v situacích, kdy ekonomika prochází ztíženým obdobím, neboť tato virtuálnost umožňuje snížení režijních nákladů vztahující se provozu kanceláře, jako je nákup kancelářských sestav a spousty dalšího vybavení. Dále je tak pracovníkům umožněno vykonávat svou činnost flexibilním způsobem, tj. v různém čase a na různých místech. Mnohem více než v dřívější době se tak setkáváme s digitálními nomády. Taktéž dochází k ušetření nákladů vynaložených pro dojíždění do práce, čímž se myslí benzín či nafta pro automobil, měsíční jízdenku potřebnou pro městskou hromadnou dopravu a taky je snížená zátěž pro životní prostředí. ZDE si můžete přečíst blíž o rostoucí popularitě virtuálních sídel a ZDE o uživatelích této služby.
Virtuální sídla vymezená zákonem
Stejně jako v České republice, tak i v dalších zemích je podnikání prostřednictvím virtuálních sídel považováno za zcela legální způsob. K uzákonění došlo v roce 2009, kdy vešla v platnost euronovela občanského zákoníku. Bylo tak umožněno využívání této služby i právnickým osobám. Pojem sídlo je tak chápáno stejně u fyzických i právnických osob.
Historie vzniku
Ale odkud se vzala tato myšlenka? Kdo měl tento nápad? Myšlenka virtuálních sídel není nová, existuje už déle. Za otce pojmu virtuální kancelář bývá označován John Markoff, který toto označení použil v článku z roku 1982. Už tehdy v něm prorokoval jistou flexibilnost pro podnikatele. Otcem samotné podnikatelské ideje je Ralph Gregory z Boulderu ze státu Colorado (Spojené státy americké). Gregory založil firmu s názvem „The Virtual Office Inc.“. Psal se rok 1989. Důvody vzniku byly prozaické a velice aktuální. Podnětem k tomuto odvážnému kroku bylo narození Gregoryového syna a jeho přání trávit s ním více času. Gregory si také uvědomoval, jak moc je potřebné, aby rodinně zabezpečil finanční příjem. Paradoxně už o šest let dříve, tj. v roce 1983, James Blain z Troye (Michigan, Spojené státy americké) pronajímal kanceláře s flexibilním nájmem, a to především začínajícím podnikatelům a jejich projektům (dnes známé jako start-up projekty). Pojem virtuální sídlo se dostal do povědomí Evropy o pár let později. Prvotně se objevil v Irsku. Konkrétně v článku Irish Times z roku 1996. Jeho obsah informoval o popularitě virtuálních sídel v USA.
Poskytované služby
Nabídka míst k pronájmu virtuálních sídel je bohatá a totéž se dá říct i o možných službách, které může podnikatel získat. Obecně tyto služby mohou být rozděleny do dvou kategorií, a to na komunikační a prostorové služby. Každá z nich disponuje pestrou paletou možností. Komunikační služby zahrnují například virtuálního asistenta, operátora call-centra a např. virtuální sídlo. Virtuálním asistentem se rozumí osoba pracující z domova, nejedná se o naprogramovaného robota. Dále operátora call-centra, který se zabývá komunikací se zákazníky, kteří kontaktují společnost telefonicky. Do této kategorie patří již zmíněný pronájem pro virtuální sídlo. Prostorový servis mimo jiné obsahuje profesionální adresu. Tato adresa zároveň plní reprezentativní funkci v očích potencionálních budoucích zákazníků, zároveň vhodné prostory disponují i lepší bezpečnostní úrovní vzhledem k osobním a profesionálním záležitostem. Dále sem patří poštovní adresu, kde si podnikatel může nechat zasílat zásilky, přičemž kompetentní osobou budou přijímány a on o nich bude informován.