iž ve starověku si lidé všímali, že železné nástroje časem zrezaví a ztratí svou kvalitu. Neuměli si to vysvětlit, ale záhy se naučili, jak korozi předcházet. Využití železa, později i oceli, tím však bylo značně limitováno. Až do roku 1913, kdy Harry Brearley objevil recepturu nerezavějící oceli. Takzvaný nerez, jak se materiálu přezdívá, má vlastnosti dané strukturou. Přidání příměsi (chromu a niklu, popřípadě manganu) totiž umožní vznik povrchové vrstvy oxidu, jež brání korozi hlouběji usazeného železa. Tato vrstva je ale křehká, takže nerezové výrobky vyžadují zvláštní péči a údržbu. A pro předměty každodenní použití, jako jsou třeba dřezy, to platí dvojnásob.
Vyčistit, ale hlavně nezničit!
Máte-li doma nerezový dřez, jistě dobře víte, jak náročná jeho údržba je. Na lesklém materiálu jsou vidět všechny nečistoty, otisky prstů i vodní kámen. Aby dřez dobře vypadal a byl hygienický, je tedy nutné pravidelné čištění. To má ale svá úskalí. Jak jsme již řekli, vrstva oxidu je křehká, takže použití drátěnky nebo písku ji může narušit. V lepším případě by zůstaly v povrchu škrábance, v tom horším by mohla ocel začít korodovat. Stejně tak byste neměli používat žádnou agresivní chemii. Koncentrovaný čisticí prostředek, zejména s obsahem chloru, by s povrchovým oxidem zreagoval a ochranný film by se časem „rozpustil“.
Návod, jak postupovat správně
Jak tedy postupovat při čištění nerezového dřezu, aby se nepoškodil? Hlavně nenásilně a bez zbytečné agresivity. Čisticí prostředek používejte pouze v případě, že je k tomuto účelu určený. Nastříkejte ho na dno dřezu a na jeho stěny a rozetřete jemnou houbičkou nebo utěrkou. Vyčistěte všechny nečistoty, přebytečnou chemii spláchněte a za pomoci zbytku pak dřez pečlivě vyleštěte. Ideálně co nejjemnějším hadříkem. K nerezu je takový postup šetrný, chemie navíc vytvoří jemnou vrstvičku, která zabrání ulpívání nečistot nebo otisků prstů až do dalšího čištění. Závěrem poslední rada, snažte se ke dřezu přistupovat pokud možno šetrně, vydrží vám pak mnohem déle.
